a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 #

letra de nad tíživou knihou - umbrtka

zobany od sněhu krkavci zvedají
otáčí hlavami v letu zadumaném
hluboko pod nimi hoří jich otcové
ostatky ještěrů do výhně vkládány
řev druhé smrti co černý popel
na horká těla v ulicích sedá, drtí je;
igelitová bělma
ve větvích zavěšená, větrem poulená
těmi chci vidět

mé prsty zbolavělé pevně knihu drží
jež v listy ssála břečky z odpadního chřtánu
nesu ji seřadištěm ve vyprahlost pokoje
v patách mi večer tiší naříkavá světla

mé rty jsou rozpraskaná žula
a spáry další kávou plním
pak rozevírám dveře knihy
v níž ze slov vyklíčily obrazy
text takto pozměněný, náhle pravdivý
tvůrci se vysmívá, i jeho bratřím;
nořím se do něj a kdesi ve mně
pohne se prapředek velryby s pavoučíma očima
tak nepochopitelně starý a jednoduchý

prázdný trůn
(skladba ve skladbě; posměšný text rozmočené knihy)

člověk se vine k čistotě domnělé
jako se vine améba k sloupu dórskému
by jí byl páteří;
pak ve vidění h-r-čnatém
zahlédne kořeny svých tužeb
rve páteř ven a boří chrám
plazí se v maelström, jenž točí klikou
kořit se tomu, kdo vládne žezlem
trůn je však prázdný;
na trůně prázdném sedí špína
nelze ji odvanout, trůn je jí tvořen
lhostejný k tobě jak plody tvých snažení
lhostejný k tobě jak bytí je k bytostem
tyčí se nade vším, v hemžení nehybný;
na trůně prázdném sedí špína

shrbený procházím těch listů kázání
půlnoc mne míjí na rychlých mracích;
sytím se čajem z přetěžké zeminy
ředím ho medem a mosazí promíchám;
krkavci za oknem v popelu původců
a vločkách kyselých nad domy krouží
zatímco hnízda jim vykrádá skřet;
zástupů klanění s kouřem se prolíná
chvíle pohrdá mateřskou hodinou
ulice volají do koutů stínových
vichr mezi zdmi sílí
vidím již zrakem veškerým
nemohoucí jitro

- umbrtka

letras aleatórias

MAIS ACESSADOS