a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 #

letra de balada z nemocnice - umbrtka

dvacet lůžek stojí v síni
na nich dvacet nemocných
na tvářích h-r-čné jíní
a na rukou padlý sníh
v koutě, jenž se věčně stmívá
od okna nejdál v jizbě té
leží, trpí, odpočívá
člověk, číslo třinácté
kdyby na hruď svítilo mi
jak jiným denně na pozdrav
zítra už bych lámal hromy
a byl bych jako ryba zdráv
montér jsem a musím žíti
mám v hlavě velký vynález
aeroplán chci sestrojiti
jenž s celou zemí by se vznes
a položil ji v kraje jiné
v okruh laskavějších hvězd
kde chudák lehko nezahyne
nemluvím z cesty! na mou čest!
proto tam, kde slunce svítí
dejte mě hned přeložit
mám-li stroj ten sestaviti
musím k tomu přece žít!
dvacet lůžek stojí v síni
na nich dvacet nemocných
jak dát vás tam, kde leží jiní
když slunce chce mít každý z nich
však počkejte, — u okna leží
fthisis gallopans, — číslo tři
ač slunce má, přec dýchá stěží
a konec týdne nespatří
až umře, dám vás přeložiti
do jeho slunné poslete
teď musíte však léky píti
jste jako oheň po těle
ubíhá noc prvá, druhá
jitro mdlé se plíží z niv
chorý hlídá svého druha
ale ten je ještě živ
v koutě zatím nemoc tuhá
tiskne víc, než tiskla dřív
chorý čeká na smrt druha
kdo ví, dočká-li se živ?
ubíhá noc šestá, sedmá
v tmavém koutě zved se muž
v očích oheň, v rukou led má
čekal strašně dlouho už
po síni jde tichým krokem
všechno spí a všechno spí
spí i ten, co je mu sokem
úbytě rychlé číslo tři
ruce na hrdlo mu klade
ruce stiská ze všech sil
chtěl jsem žíti, kamaráde
proto jsem tě uškrtil
ráno nesou v pytlovině
mrtvé tělo, číslo tři
soumrak do celé pad síně
v oknech hvízdá povětří
chorý, který ležel v stínu
přenesen je k oknu blíž
bože, ty znáš jeho vinu
zda mu, bože odpustíš?
první den bez slunce přešel
marně čekal chorý naň
druhý den bez slunce přešel
chorý sm-tně sklonil skráň
třetího dne slunce vstalo
v okna střáslo zlatý pel
devatenáct loží hřálo
mrtvý je už neviděl

- umbrtka

letras aleatórias

MAIS ACESSADOS